reklama

 
banan webhosting

Nenechte se okrást

Jakmile se vydáte do zahraničí (ať už za jakýmkoli účelem), stáváte se pro část místního obyvatelstva turistou (bohatým). O peníze je třeba vás připravit. Někdy tak, že za to ještě poděkujete (nákup zboží na trhu), jindy tak, že vám nezbyde, než se co nejrychleji vrátit domů. My vám přinášíme pár rad, jak se bránit. A také vyprávění o jednom neobvyklém přepadení-
 
Říká se ""jiný kraj, jiný mrav"" a to platí i v otázce bezpečnosti. Některá místa jsou považována za zcela bezpečná, jinam se nejspíš v noci (a někam ani ve dne) neodvážíte. V každém případě je ale dobré vždy a všude dodržovat některá pravidla, která vám mohou usnadnit život.
 
A začněme penězi. Pokud možno s sebou nenoste příliš velkou hotovost. Na řadě míst se už dá platit kartami, své kouzlo mají i šeky (obzvlášť pokud je neztratíte současně se všemi doklady). Když už s sebou hodně peněz máte, pokud možno je nedoplňujte zlatými řetězi na krku, nejdražším značkovým oblečením a na první pohled viditelnou digitální kamerou za 80 tisíc.
 

 
Peníze
 
Pokud vyzvedáváte peníze z bankomatu, dávejte pozor, zda vás někdo nesleduje. Nikdo by se neměl dostat do vaší blízkosti natolik, aby odpozoroval váš PIN. Dalším rizikem je možnost přepadení a krádeže - ať už karty, nebo vybrané hotovosti. Pokud možno stále pozorujte situaci kolem sebe, dá-li se to, nevybírejte peníze na osamělých místech a v noci. Snažte se celou operaci provést co nejrychleji - bez zbytečného hledání karty nebo přepočítávání většího množství vybraných peněz.
 
V některých zemích bývá časté, že si vás zloději vyhlédnou v bance. Zatímco vybíráte hotovost, připravují na vás past. Ať už v podobě propíchaných pneumatik (s jejichž opravou vám pak rádi pomohou - a přitom si od vás nepozorovaně vezmou vaše peníze), nebo tím, že zneužijí vašeho dobrého srdce - a nasimulují poruchu vlastního auta (peníze si vezmou až budete pomáhat vy jim).
 
Nepříjemné riziko představují rovněž padělané bankovky. Jak se jim vyhnout? Za prvé tím, že odoláte pokušení je nakupovat u různých pouličních prodejců, kteří se tváří, že vyděláte alespoň 200 procent navrch. Možná ano, ale možná, že ne. Obzvláště v případě, že jste místní bankovky nikdy neviděli, vystavujete se při pouličním nákupu velkému nebezpečí.
 
Výhodné bývá měnit peníze v hotelu, kde bydlíte, případně v obchodním domě, který výměnu peněz nabízí jako službu zákazníkům. Pozor na různé ""výhodné"" nabídky prodeje s nízkou procentuální přirážkou - často se za nimi skrývá velký paušální poplatek. Nevýhodná bývá i výměna prostřednictvím automatů. Naopak bankomaty jsou vhodným místem - obzvláště pokud si vybíráte větší sumu peněz.
 
Při přijímání cizích bankovek byste měli být stejně opatrní, jako při manipulaci s penězi u nás doma. U bankovek menších hodnot je riziko padělání zanedbatelné (ani u nás se nikdo nenamáhá s falšováním 50 nebo 100korun). Bankovky větších hodnot pak mívají řadu ochranných prvků, mezi něž patří vodoznak (obrazec umístěný zpravidla v samostatném svislém pruhu u okraje bankovky, který je průsvitný a jakoby uvnitř papíru), soutisková značka (na obou stranách bankovky je část obrazce, který je při pohledu do světla viditelný skrz papír celý), skrytý obrazec (viditelný pouze z určitého úhlu), proměnlivá barva (zpravidla jen u nejvyšších bankovek, pruh, který mění barvu podle dopadu světla), stříbrný proužek (zpravidla s natištěnou částkou), mikrotext a samozřejmě speciální papír. V Evropě jsou tyto ochranné prvky již zcela běžné, naopak třeba americký dolar je zatím chráněn poměrně málo. Americká 100dolarovka přitom patří k velmi často padělaným bankovkám.
 

 
Platební karty
 
Řadu záludností v sobě ovšem skrývají i platební karty. Kromě těch, které slouží pouze k výběru hotovosti v bankomatech, není nákup jejich prostřednictvím nijak zvlášť chráněn - zloději většinou stačí naučit se falšovat váš podpis na kartě. Proto pravidelně kontrolujte, že je karta na svém místě. A není-li, okamžitě ztrátu hlaste. Místo, kam se ztráta hlásí, je uvedeno v podmínkách používání karty a lze jen doporučit, abyste tento údaj vozili vždy a všude s sebou. Samozřejmě odděleně od karty.
 
Odděleně od karty byste měli vozit i doklady. Jedno z často citovaných doporučení zní: na jednom místě pouzdro s doklady, jinde peněženku s kartou. Nevýhodou tohoto řešení je ovšem skutečnost, že při ztrátě hotovosti přijdete i o kartu. Proto je lepší rozložit výše uvedené cennosti na místa tři.
 
Pokud kartou bezhotovostně platíte, kontrolujte si výpisy z banky a v případě jakýchkoli nesrovnalostí informujte banku. Nezapomeňte, že v okamžiku, kdy kartu komukoli svěřujete do ruky, mu dáváte svou důvěru, že karty nezneužije. Zneužití je přitom velmi snadné a vy jako osoba mu můžete jen těžko zabránit. Banka by si však s problémy měla poradit (a pokud ne, vrátit vám ztracenou částku). Dejte si také pozor, aby vám prodavač vrátil vaši vlastní kartu a ne nějakou cizí.
 

 
Kapsáři
 
O peníze a doklady můžete přijít rovněž u kapsářů. Obranou je nenechávat peněženku nebo pouzdro s doklady na místě, odkud je lze snadno vytáhnou. Nehodí se pro to ani vršek nákupní tašky, ani otevřená taška přes rameno. Kapsáři jsou zkušení a rychle (a nepozorovaně) otevřou i vaši kabelku. Vědí, že jsou beztrestní - žádná policie na světě nemá čas zabývat se takovými drobnostmi, jako je krádež vaší peněženky. Nemá také sebemenší smysl snažit se (zpravidla dětského) pachatele lapit. Vydáváte se jen všanc nebezpečí útoku ze strany jeho gangu a i kdyby ho policie nakrásně chytila, stejně by se mu nejspíš nic nestalo. Jistě - je to trochu sobecké - ale koneckonců - hlavním cílem vašich cest bude spíše svět poznat, než ho zachránit. Na policii má smysl se obracet v případě, že potřebujete potvrzení o větší krádeži pro pojišťovnu.
 
Dalším oblíbeným způsobem krádeží je odvedení pozornosti např. tím, že se vás jeden zloděj ptá na cestu a druhý vás olupuje. Nebo vám sympatické malé děvče nabízí noviny, přitlačí je až k vám a tím vám zacloní výhled na vaši ledvinku. Než pochopíte, co vlastně chce, už rukou vytahuje vaše peníze a doklady. A když už jsme u ledvinek - nelze než doporučit zajistit je u pasu ještě jiným, než standardním zapínáním. Někdo dává přednost spínacímu špendlíku, někdo spojení obou konců jejího opasku ještě trochu delší tkaničkou.
 
Často se doporučuje nosit peníze a doklady v kapsičce na krku - a pod tričkem nebo košilí. To už je velmi těžko zdolatelná překážka (byť jsou známy případy, kdy zloděj tkaničku od kapsičky na krku ustřihl, kapsu vytáhl a utekl). Na druhou stranu může být leckomu taková kapsička na krku nepříjemná. Když se pro ni rozhodnete, předem si vyzkoušejte, zda je pořizovaná kapsa z příjemného materiálu. Budete-li se pod ní potit, kapsa vás může různě kousat a potom nebezpečí/nenebezpečí se jí nejspíše brzy zbavíte.
 
Nedoporučuje se ponechávat doklady a peníze v kapsách u kalhot. Byť v případě, že jsou dostatečně těsné a pouzdra nevykukují ven, je to velmi příjemné řešení a rozhodně nepatří k těm nejnebezpečnějším. Jakmile se ale ocitnete někde v tlačenici, pak pozor - a ruku na kapsy. Tlačenice může být uměle vyvolaná a kapsář může být poblíž.
 

 
Automobil
 
Samostatnou kapitolou je bezpečnost automobilu. I zde platí, že je vhodné se dobře připravit už doma - ostatně i v České republice jsou krádeže automobilů na denním pořádku. Platí tedy ono standardní: zajistit a nenechávat tam žádné cenné věci. Někdo doporučuje nechávat otevřenou přední přihrádku na věci - ať zloději vidí, že tam opravdu nic není.
 
Z auta vám ale mohou vykrást vaše věci i v okamžiku, kdy jste uvnitř. Stačí zastavit na křižovatce na červenou a přitom mít položenou tašku s penězi a doklady v autě na místě, které není bráněno zamčenými dveřmi. Během chvilky může zloděj otevřít dveře, hmátnout po tašce, a než si uvědomíte, co se stalo, odjet pryč. Proto se doporučuje dveře zevnitř zamykat.
 

 
Přepadení
 
Na závěr jednu kuriozní historku z Amsterdamu (shodou okolností z Red Light districtu, o kterém na tomto místě psal Aleš Svoboda v minulém Tématu týdne), která se odehrála takřka přesně před rokem. Kde se vzal, tu se vzal, tmavší občan stál vedle mě a říká, že chce 40 Guldenů. Dívám se na něj, jestli to myslí vážně, a podle asi 20centimetrové ocelové jehly v jeho ruce poznávám, že nežertuje.
 
Jehla se přibližuje. Před chvílí jsme dokončili takovou lehkou oslavu a tak neztrácím veselejší mysl. 40 Guldenů se mi zdá hodně a také to tomu chlapíkovi říkám. Dodnes nezapomenu na jeho překvapený obličej. A dodnes také nechápu, kde se ve mě vzala ta drzost. ""Dobře, dej mi dvacet."" Jehla už je skoro u mě. Naštěstí si nás právě v téhle chvíli všiml kolega z konkurenčního časopisu a přispěchal mi na pomoc.
 
Na závěr už nezbývá, než vám popřát: šťastnou cestu a co nejméně nepříjemných setkání se zahraničním podsvětím.
 
(pen, zahr, MV ČR)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz