reklama

 
banan webhosting

Nekonečná cesta pouští

:Poušť, oázy, velbloudí sedla, protáhlá vádí - tak si určitě řada z nás představuje romantiku. A přitom se nejedná o věc nedosažitelnou - v Tunisku vám tento výlet nabídnout téměř v každém hotelu.
 
Je to dlouhá cesta, za dva dny jsme ujeli přes 1500 km. Pokusím se vám popsat trasu naší cesty, i když ta se pravděpodobně bude lišit v závislosti na tom, odkud vyjíždíte.
 
My jsme vyjeli z Hammanetu brzo po páté hodině ranní. Pozorovat vycházející slunce a probouzející se Tunis z ujíždějícího mikrobusu je krásný zážitek. Naší první zastávkou byl římský amfiteátr v El Jame z doby 233 př. Kristem, kde si člověk snadno představí atmosféru gladiátorských her.
 
:Dále jsme pokračovali stále na jih, teplota pomalu rostla, vegetace mizela až zůstal jen písek, kamení, silnice, divocí velbloudi a občas naštěstí nějaká ta pouštní oáza. Je možno navštívit oázu Gabes, která byla ještě před deseti lety údajně nejkrásnější s nejchutnějšími datlemi v celém Tunisu. Dnes znečištění z chemického průmyslu pozměnilo vodní režim v oáze a způsobilo, že oáza i s datlemi začala vysychat. Dodnes je to centrum pěstování Henny, kterou znají převážně ženy jako přírodní barviva na vlasy. Tunisanky jsou v jejím používání mnohem rafinovanější. Využívají ji k vytváření tetování, které je zde velmi časté a přímo nezbytné pro takové události jako je například svatba. Svatby jsou v Tunisu velice velkolepé a nákladné, proto každý muž, který se chce oženit, musí být již finančně zajištěn. Vazby v rodinách jsou mnohem pevnější, než jak to známe u nás, potenciální manžel musí být vhodný i pro ostatní členy rodiny. Pokud rodina se sňatkem nesouhlasí, většinou se mladí lidé rozejdou než, aby se postavili proti vlastní rodině.
 
:Cestou jsme zastavili blízko města Matmata, v původním berberském jeskyním obydlí, kde nás přivítala pravá stará berberka a pohostinně nám nabízela domácí chleba. Byla tak krásná, že nešlo odmítnout, a já v mžiku zatlačila všechny strašáky o průjmu, který údajně čeká každého, kdo do Tunisu přijede. Není to pravda, nic takového mě ani mé společníky nepotkalo. Moudré příručky, které jsem před cestou prostudovala radí pít každý den nějaký ten tvrdý alkohol proti průjmu, pak mě napadlo, proč tu turisti trpí těmito potížemi. Každý turista tu v obavě ohrožení totiž hrozně chlastá. Samozřejmě kromě místních, ti to mají přímo z Koránu zakázáno. Nic méně i na tomto je vidět, že to nejsou nikterak fanatičtí muslimové. O to víc však kouří.
 
Zjistila jsem, že si místní docela rádi o Islámu povídají. Zdá se mi, že křesťanství není v nějakém zásadním rozporu s Islámem. Muslimové uznávají Ježíše Krista , ne však jako syna božího, ale jako jednoho z proroků. Zásadní je pro ně prorok Mohammed, což byl pastevec žijící v 7. století po Kristu, který nevynikal zvláštním vzděláním ani inteligencí, ale přibližně ve věku čtyřiceti let upadl do mystického změněného stavu vědomí a začal ve verších mluvit zvláštní věci, které jsou obsahem Koránu. Neuznávají ani trojici boží, věří, že Bůh Alláh je jediný a všudypřítomný.
 
Ale zpět na žhavou Saharu. V Matmatě teplota dosáhla 58° C a mě nějak přestalo to vedro vadit, vstoupilo do mě a stalo se mojí součástí.
 
:Naivně jsem si z hotelu vzala pouze rakouské šilinky v naději, že je tam někde v changu vyměním, ale jih Tunisu se velmi liší od jeho severní části a tak si v hotelu mé peníze jen nedůvěřivě prohlédli a u toho zůstalo.
 
Projížděli jsme krajinou, kde se natáčel poslední díl Hvězdných válek, až jsme dojeli do oázy Douz do tzv. Brány do Sahary, místa našeho přenocování. Byla jsem překvapena, jak se uprostřed té pustiny objevil pětihvězdičkový hotel s bazénem. Bylo takové horko, že jsem ani neměla chuť se v něm koupat. Po krátkém odpočinku jsme vyrazili na okraj oázy na projížďku na velbloudech.
 
Opravdová poušť, písečné duny, desítky velbloudů, jejichž pánové netrpělivě čekají na nás na turisty. Příchozí zájemci obdrží tradiční hábit, který si obléknou přes svoje oblečení. Je to docela příjemné, alespoň většina turistů neruší svým barevným oblečením jemné odstíny pouště. Vyrážíme na vyjížďku v doprovodu dvou místních a já si uvědomuji, jak rozdílné jsou lidské osudy a místa pro život. Snažím se nevnímat davy turistů kolem, snažím se být potichu. Začínám rozumět, proč velké množství duchovních mistrů odcházelo do pouště. Nic tu není, nic vás neruší, je to prázdný čistý prostor, všechno zbytečné a pomíjivé odpadá. Západ slunce za písečné duny je něco přenádherného, nabírám si do láhve trochu saharského, neuvěřitelně jemného písku. Snad mě v zimě ve smogové Praze trochu zahřeje.
 
Večer vyčerpáním usínáme, abychom druhý den ještě za tmy znovu vyrazili. Jedinečný je pohled na lesy z datlových palem.
 
:Zastavujeme u vyschlého solného jezera Chot el Jerud a já si snažím vybavit scény z Anglického pacienta, který se zde natáčel. V dálce je vidět velká vodní plocha, ale prý tam žádná není, to si jen hraje se smysly fata morgana. Během poledního jsou zde údajně vidět celé neskutečné putující karavany.
 
Odtud jedeme na úplný západ Tunisu do skalních oáz Chebika a Tamarza. V té druhé je možno smočit se pod malým vodopádem. Jedná se zase o úplně jiný typ pouště. V jedné chvíli se dostáváme na dohled od Alžíru.
 
Je překvapující, že při průjezdu jižní částí Tunisu velké množství převážně mužů celé dny jen tak posedává, popíjí mátový čaj, pokuřuje z vodní dýmky a evidentně nikam nespěchá. Nezaměstnanost v Tunisu je cca 20 %, ale na jihu je ještě mnohem větší.
 
V Tunisu platí, že za nedostavěný dům se neplatí daň, což způsobuje, že většina domů je neomítnutých a zdánlivě tedy nedostavěných, i když na oknech visí satelity. Nenajdeme zde tedy až na výjimky známá bělostná arabská městečka.
 
Při zpáteční cestě se zastavujeme ještě v Kairuánu, čtvrtém nejsvatějším městě Islámu (po Mecce, Medině a Jeruzalému). V tomto starobylém městečku, známém svou výrobou ručně vázaných koberců se nalézá přes čtyřicet mešit, s výjimkou jediné však nejsou přístupné pro nemuslimy.
 
Při návratu zpět na sever do oblastí přeplněných hotelů je to na chvíli šok, ale moře a odpočinek je vítanou změnou.
 

 
Jana Prošková

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz