reklama

 
banan webhosting

Nizozemské ohlédnutí

Od roku 1848 je Nizozemsko konstituční monarchií, královský titul je dědičný v oranžsko-nasavském rodu. Nizozemská ústava z roku 1814 byla naposledy pozměněna v roce 1983. Důraz je v ní kladen na svobodu občana, jeho práci a prostředí.
 
Po volbách v září 1982 vládli opět křesťanští demokraté. Po nečekaném odstoupení Driesa van Agta (Katolická lidová strana) se 5. listopadu 1982 stal předsedou koalice křesťanských demokratů a pravicových liberálů a zároveň předsedou vlády Ruud Lubbers.
 
Od r. 1983 je v ústavě zakotveno dědičné právo po přeslici. 30. dubna 1980 se královna Juliana vzdala trůnu ve prospěch dcery Beatrix, která je od té doby hlavou státu. Královna jmenuje úředníky, důstojníky a předsedy obou komor parlamentu. I když se královna nemusí nikomu zodpovídat, nemůže vést politická jednání bez ratifikace příslušného ministra.
 

 
Raný vývoj
 
V době stěhování národů obsadili oblast dnešního Nizozemska Frankové a později patřilo k franské říši císaře Karla Velkého (768-814). Po rozdělení říše r. 843 připadly oblasti jižně od Šeldy západofranské říši (později Francie) a samotné Nizozemsko Lotrinsku, které do r. 925 patřilo k východofranské říši v čele s králem Jindřichem I.
 
Oslabení centrální moci umožnilo od 11. stol. posilnění hrabství Holland a Geldern a rozmach měst, která rychle bohatla a získávala moc hlavně zásluhou výhodné polohy u Severního moře. Ve 13. stol. zaznamenala země hospodářský a kulturní rozkvět. Rychle rostla silná flotila a přístavní města vstoupila do hanzy.
 

 
Burgundská a španělská nadvláda
 
R. 1433 získal panství Holland a Zeeland jako dědictví burgundský vévoda Filip Smělý a jeho následníci včlenili území dnešního Nizozemska do burgundského vévodství. Po smrti posledního burgundského vévody Karla Smělého v r. 1477 zdědil toto území i s územím dnešní Belgie arcivévoda (později císař) Maximilián. Tak připadlo historické Nizozemsko Habsburkům.
 
R. 1566 převedl císař Karel V. habsburské Nizozemsko na svého syna španělského krále Filipa II. Protože se v Nizozemsku v té době úspěšně šířila reformace, bigotní katolík Filip II. začal pronásledovat protestanty. Filipova represívní politika vedla k nepokojům a k otevřenému odboji nizozemského obyvatelstva.
 

 
Boj za nezávislost
 
R. 1579 se spojilo do Utrechtské unie sedm severních protestantských provincií Galdern, Holland, Zeeland, Utrecht, Frízsko, Overijssel a Groningen, aby si vybojovaly nezávislost na Španělsku. Tento boj trval ještě desetiletí po připojení jižních nizozemských provincií ke Španělsku.
 
R. 1581 vyhlásily severní provincie nezávislost jako Spojené nizozemské provincie. Španělsko však uznalo jejich nezávislost až vestfálským mírem r. 1648. Tehdy Nizozemsko vystoupilo ze svazku římsko-německé říše. Jižní provincie náležely Španělsku do r. 1717.
 

 
Rozmach koloniální moci
 
17. století bylo obdobím hospodářského a kulturního rozkvětu mladé republiky. V r. 1602 byla založena nizozemská Východoindická společnost, r. 1614 Západoindická společnost. R. 1609 byla v Amsterdamu otevřena burza. V Jižní a Severní Americe zakládali Nizozemci koloniální pobočky. Když se Nizozemsko stalo koloniální mocností, dostalo se do konfliktu s Velkou Británií. Tento konflikt vyvrcholil ve válce r. 1652. Následovaly dvě další námořní války, mezi roky 1664 a 1674, ve kterých Nizozemci obhájili své pozice.
 
V letech 1793-1795 zasáhl Nizozemsko vliv Francouzské revoluce, pod vedením generála Charlese Pichegry obsadila zemi francouzská vojska a v r. 1795 zde byla vyhlášena Batavská republika. R. 1806 císař Napoleon I. republiku změnil v Holandské království a králem jmenoval svého bratra Ludvíka Bonaparta. Po r. 1810 bylo Nizozemsko včleněno do Francouzského království a po porážce Napoleona získalo opět nezávislost. R. 1815 se pod vládou Viléma I. spojilo severní a jižní Nizozemsko (dnešní Belgie) do Spojeného nizozemského království.
 
R. 1830 se vzbouřily katolické provincie a vyhlásily svoji nezávislost jako Královská říše Belgie, což Vilém I. r. 1839 uznal. R. 1840 Vilém I. odstoupil ve prospěch svého bratra Viléma II. , který usměrňoval vývoj země k parlamentní demokracii. R. 1848 byla přijata nová ústava a formou státu se stala konstituční monarchie.
 

 
Období světových válek
 
V 1. světové válce bylo Nizozemsko neutrální. O neutralitu se snažilo i za 2. světové války, přesto ho však 10. května obsadila německá vojska a po pěti dnech muselo kapitulovat. Královská rodina emigrovala do Londýna. Nastalo období nacistické okupace. V září 1944 začalo osvobozování země, které skončilo v květnu 1945.
 

 
Vývoj po r. 1945
 
Po 2. světové válce získaly nezávislost všechny nizozemské kolonie kromě Holandských Antil, ke kterým patří tři ostrovy v Karibském moři (Aruba, Bonaire a Curacao) a ostrovy Saint Eustatius, Saba a jižní část ostrova Saint Moarten, které náleží k Závětrným ostrovům.
 
Po r. 1945 se Nizozemsko vzdalo neutrální politiky. R. 1957 se stalo členem NATO a v tomtéž roce vstoupilo i do EHS. V listopadu 1992 parlament ratifikoval maastrichtskou dohodu o Evropské unii. V září 1993 byl schválen zákon omezující právo na poskytnutí azylu. V parlamentních volbách v květnu 1994 a 1998 zvítězila levicová Strana práce.
 

 
Hospodářství a průmysl
 
Nizozemsko má málo nerostných surovin. Výjimku tvoří zásoby zemního plynu na severu země. Nizozemský zemni plyn se exportuje do Německa, Belgie, Francie, Švýcarska a Itálie.
 
Předpokladem industrializace Nizozemska byla především jeho poloha u Severního moře. Vzhledem k ní (z hlediska dopravy) hraje už od 17. stol. významnou roli zpracování importovaných surovin. Nejvýznamnějšími průmyslovými středisky jsou stará přístavní města Rotterdam a Amsterdam. Nejdůležitější je chemický, kovozpracující, elektrotechnický a potravinářský průmysl.
 
Od konce 2. světové války se nizozemské zemědělství podstatně změnilo, jeho technizace umožnila snížit počet malých podniků. Nejdůležitějším odvětvím nizozemského zemědělství je chov hovězího dobytka. K zemědělství se využívá 60% země, z toho dvě třetiny jenom jako pastviny. Zemědělství se soustřeďuje na pěstování pšenice, ovsa, cukrové řepy a brambor. V Nizozemsku je velmi rozšířené i zahradnictví, ve sklenících se pěstují především rajčata, okurky a salát. Tulipánová pole na jih od Haarlemu jsou známá po celém světě.
 
Michal Sláma

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz