reklama

 
banan webhosting

Tasmánie II: Devonport

: Když jsme v Melbourne přestupovali z normálního letadla do malého vrtulového letadýlka, kde nás nebylo víc než pětadvacet, a to včetně dvou pilotů a jedné letušky coby personálu, situace slibovala dobrý začátek. A co teprve když jsme si to po asi hodinovém ""prdění do vrtulí"" přistáli na letišti v Devonportu.
 
Tohle letišťátko nepatří mezi největší, a tak by se dalo přirovnat k nějakému provinčnímu nádraží a budeme-li pokračovat v této fantazii, tak naše letadlo (jediné, které tam bylo!) způsobilo velký rozruch. Pan přednosta nasadil čepici placatici, kterou přišpendlil k hlavě sluchátky proti hluku a vydal se vstříc přijíždějícímu letadlu, aby mu ukázal, kde má zaparkovat. Jeho manželka odběhla od knedlíků, aby do místního rozhlasu oznámila, že jedno ze čtyř letadel, která tam každý den přistávají, je tady a jejich už téměř dospělý synek se chopil tankovací cisterny, aby pomohl tatínkovi, z kterého se mezitím stal vykladač zavazadel.
 
Prodavačka v místním bufetu si v rychlosti upravila šaty, zástupci půjčoven vozidel na poslední chvíli dobíhali do svých kójí a vedle místního taxikáře dorazil i řidič malého autobusu, zastupující zde jakousi městskou dopravu. Hned bylo živo. Tak takhle nějak nás přivítala Tasmánie - krásným provinčním klídkem, který nás provázel po celou dobu pobytu v tomhle nejmenším státě australského svazu.
 
: V mnoha věcech musíte zapomenout na naše evropské dimenze, a tak přestože se Devonport honosí titulem třetího největšího města Tasmánie, představte si ho spíše jako nějakou přerostlou vesnici, nebo chcete-li - střediskovou obec. No, a jak už sám název města napovídá, Devonport je přístav a to přístav důležitý, neboť sem pravidelně připlouvá trajekt z Melbourne, což z něj dělá opravdovou bránu do Tasmánie.
 
K podtržení důležitosti města místní nechali vystavět památník jakémusi prvnímu předsedovi vlády Tasmánie a jeho choti, kteří zde na přelomu 19.a 20. století žili a kousek od něj další pomník místním padlým vojákům ve světových válkách. V Devonportu určitě stojí za to projít se po pobřežní promenádě, která vás dovede až k majáku. Tasmánské pobřeží je zrádné a mnoho lodí na něm ztroskotalo, takže majáky varující před nebezpečnými skalisky zde najdete poměrně často.
 
Tenhle devonportský maják je však v pravdě historický, jak nás upozornila mosazná deska na něm, považte už devatenácté století... Zatímco dříve svítil na petrolej a později na plyn, dnes je již samozřejmě elektrizován a pracuje automaticky, takže strážce majáku už zde nepotkáte. K večeru jsme navštívili místní turistické středisko, abychom zde pobrali nějaké rozumy, dohodli si vypůjčení auta v autopůjčovně na následující ráno, koupili si velkou mapu Tasmánie, vydatně povečeřeli v místní čínské restauraci a nepříliš pozdě jsme uléhali s hlavou plnou plánů, neboť druhého dne nás čekalo první tasmánské cestování.
 
Pokračování příště.
 
Jolana a Libor Křížovi (soutěžní příspěvek, f200)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz