reklama

 
banan webhosting

Nový Zéland: Co možná nevíte

Nový Zéland získal nezávislost v roce 1931 ve rámci tzv. westminsterského statutu. Od té doby je parlamentní monarchií, členem Britského společenství. Hlavou státu je britská královna Alžběta II. Pojďme se však na jeho minulost podívat blíže.
 
V roce 1962 se od Nového Zélandu osamostatnila Západní Samoa. Nový Zéland pojí s Velkou Británií, Austrálií a Spojenými státy silná politická a hospodářská pouta. Praobyvateli tohoto území byli Maorové, původem z Polynésie, a přicházeli sem od r. 1300 v několika vlnách. Žili v izolaci do té doby, dokud nizozemský námořník Abel Tasman v r. 1642 tyto ostrovy neobjevil. Zápisy z jeho cest byly původně uchovávány v archívech, protože Nizozemci neuvažovali o kolonizaci tohoto území. Znovuobjevení Nového Zélandu (1769) je spojeno se jménem Angličana Jamesa Cooka, který ho objevil při hledání legendárního jihomořského kontinentu a do r. 1777 ho i prozkoumal.
 
Rokem 1792 začal příliv Evropanů. Většinou to byli vězňové a vystěhovalci, kteří zde hledali útočiště před krizí nebo politickým útlakem. Kolonisté se zabývali lovem tuleňů a velryb, resp. chovem dobytka. Nový Zéland se brzy stal rájem anglických, francouzských a amerických lovců velryb. Po počátečních ozbrojených vzpourách Maorové začali spolupracovat s Evropany (zabezpečovali pro ně potraviny). Se zbraněmi, které získali za tyto služby, vedli krvavé mezikmenové války.
 
Následkem zvyšujícího se počtu evropských usedlíků docházelo k úbytku praobyvatel, kteří hromadně umírali na nemoci, zavlečené sem z Evropy. V 19. stol. počet Maorů rychle klesal a dnes tvoří už jen 9% celkového počtu obyvatel. V r. 1838 se britská vláda rozhodla anektovat Nový Zéland. R. 1839 začal Wiliam Hobson vyjednávat s náčelníky kmenů a r. 1841 byl jmenován místodržícím. Náčelníci mu přenechali severní ostrovy a povolili mu průzkum jižního ostrova. R. 1840 uznali Maorové svrchovanost britské koruny, která jim zaručila bezpečnost. Přesto však zakrátko vypukla válka mezi kolonisty a praobyvateli a skončila až v r. 1847. Napětí vzniklo i mezi vládou a kolonisty, kteří požadovali účast ve vládě.
 
V r. 1852 vstoupila v platnost první ústava. V r. 1854 zasedalo první Národní shromáždění, ve kterém měli Maorové 4 hlasy. V Otagu byla r. 1861 objevena ložiska zlata, což vyvolalo novou přistěhovaleckou vlnu. Hospodářství Nového Zélandu začalo vzkvétat. Počet obyvatelstva vzrostl od 70. let na půl miliónů. Hospodářská krize r. 1880 přinesla společenské a politické změny. Za vlády liberální strany (1891 až 1912) se hospodářství znovu postavilo na nohy, zavedly se nové reformy. Postavení země se změnilo v r. 1907 - z kolonie se stalo dominium. Období před l. světovou válkou bylo poznamenáno nespokojeností a nejistotou. Životní úroveň velmi poklesla.
 
Nový Zéland byl v obou světových válkách spojencem Velké Británie - vyslal vlastní jednotky, zabezpečoval vlnu pro britský textilní průmysl, dodával potraviny. V roce 1919 dostal Nový Zéland pověření Britského společenství spravovat bývalou německou kolonii Západní Samou. Jeho zahraničněpolitický význam se postupně zvětšoval.
 
Mírové konference se zúčastnila novozélandská delegace a je jedním ze signatářů Versailleské smlouvy. Přijetí do Britského společenství bylo vyjádřením uznání samostatné státnosti Nového Zélandu, přičemž se nevyžadovalo jeho odtržení od Velké Británie. Na konferenci, kde byl vypracován westminsterský statut (1931), zaujal Nový Zéland postoj, který se však radikálně změnil po 2. světové válce. Země se zúčastnila 2. světové války jako člen protifašistické koalice, její jednotky bojovaly v Africe, v Evropě a v Tichomoří.
 
V l. 1949-1957 byla u moci Novozélandská národní strana (NZNP), která zastupovala zájmy buržoazie a statkářů. V r. 1950-1953 novozélandské vojenské jednotky bojovaly v korejské válce v jednotkách OSN a v r. 1965 až 1971 ve vietnamské válce po boku USA. V l. 1960 až 1984 s přestávkami byla vládnoucí stranou Novozélandská národní strana, od roku 1984 sociálnědemokratická labouristická strana.
 
V parlamentních volbách r. 1993 opět zvítězila Národní strana. Ministerským předsedou v l. 1984 až 1989 byl David R. Lange, jehož vláda rozhodla o zákazu pobytu lodí na atomový pohon nebo lodí s atomovými zbraněmi, což v r. 1986 způsobilo faktické ochromení paktu ANZUS, jehož členem byl Nový Zéland od r. 1951.
 
V r. 1987 se v zemi rozšířilo hnutí Maorů, kteří žádali navrácení půdy a kulturních a hospodářských práv. V srpnu 1988 byla uzavřena dohoda s Austrálií o postupném vytvoření společného trhu v oblasti Tasmanova moře. V r. 1989 Nový Zéland obnovil svou činnost v paktu ANZUS, ale bez vojenské spolupráce s USA.
 
Michal Sláma (soutěžní příspěvek, f5000)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz