reklama

 
banan webhosting

Pohled na Indonésii

Indonésie je se svými 13 700 ostrovy největším ostrovním státem světa. Roku 1756 se dostala pod holandskou koloniální nadvládu. Roku 1945 vyhlásilo indonéské národní hnutí nezávislost. Roku 1949 se mateřská země Holandsko vzdala všech svých koloniálních práv. O rok později se spolkové uspořádání státu změnilo na republiku, v jejímž čele stál od r. 1967 prezident Kemusu Suharto.
 

 
Předkoloniální dějiny
 
V letech 2500 až 300 př. Kr. osídlili indonéské souostroví v několika vlnách malajští přistěhovalci. Splývali s domorodým obyvatelstvem, obdělávali půdu a chovali dobytek. Znali techniku zpracování bronzu a železa a zavedli zavlažování polí. V prvních stoletích n. l. vznikala pod čínským a indickým vlivem na Sumatře, Jávě, Borneu a Celebesu menší království.
 
V 7. - 8. stol. si podmanila buddhistická říše Šrívidžaja (východní Sumatra) Malajský poloostrov a většinu ostrovů a vznikla tak mohutná říše s rozhodujícím vlivem v této oblasti až do 14. století. V období jejího rozkvětu v 10. až 13. stol. vzniklo na Jávě mohutné hinduisticko-indonéské Madžapahitské království, které v letech 1522 až 1525 získalo kontrolu nad velkou částí dnešní Indonésie.
 
Jeho úpadek způsobily dvě historické události: jednak vzestup Malakky, která se stala nejvýznamnějším obchodním centrem jihovýchodní Asie, a jednak nástup islámu, který pronikal do země prostřednictvím perských a indických obchodníků. Zahraniční obchodníci se uchytili již koncem 13. století na severní Sumatře. O dvě století později se již většina jávských knížat hlásila k islámu. Do 16. století vytlačilo nové náboženství pozvolna hinduismus a buddhismus a původní Madžpahitská říše se rozpadla na řadu malých muslimských států.
 

 
Holandská nadvláda
 
Po objevu námořní cesty do Indie v 15. stol. pronikli Evropané až do jihovýchodní Asie a usilovali o získání kontroly nad obchodem s kořením, který do té doby ovládali orientální obchodníci. Roku 1511 dobyli Portugalci Malakku a založili první obchodní pobočku na severu Sumatry, následovaly na Timoru a Molukách.
 
Roku 1595 se na západní Jávě usadili Holanďané. Roku 1602 založili Nizozemskou východoindickou společnost, která se později rozšířila a tvořila základ nizozemské koloniální říše v Indonésii. Roku 1789 měli Holanďané pod kontrolou většinu území dnešního ostrovního státu. Pouze říše Aceh na severu Sumatry se udržela do r. 1895.
 
R. 1800 byla Nizozemská východoindická společnost rozpuštěna a její državy převzal stát jako Nizozemskou východní Indii.
 
Když od 18. stol. došlo k poklesu významu obchodu s kořením, přinutila vláda zákonnými opatřeními jávské rolníky pěstovat tabák, kávu a bavlnu, které šly lépe na odbyt.
 
I přes řadu povstání proti nadvládě se v průběhu 19. století podařilo Holanďanům svoji nadvládu upevnit.
 

 
Boj za nezávislost
 
Začátkem 20. stol. se v boji proti koloniální vládě zformovaly dvě opoziční národně orientované strany - Budi Utomo, kterou 20. května 1908 založili indonéští intelektuálové, a Sarekat Islam, náboženskonacionalistické hnutí založené muslimskými obchodníky zaměřené proti Komunistické straně , která byla založena roku 1920. V roce 1927 založil Sukarno Národní stranu Indonésie, která se roku 1931 sloučila s Indonéskou stranou.
 
Holandská koloniální správa tvrdě pronásledovala indonéské národní hnutí. Sukarno strávil léta 1929-1942 (kromě dvou let) ve vězení nebo ve vyhnanství. Za 2. světové války obsadilo Holandskou východní Indii - jak se tehdy nazývala - v roce 1942 Japonsko. Sukarno podporoval okupanty. Po skončení války vyhlásily protiholandské síly 17. srpna 1945 nezávislost. Vypukl ozbrojený konflikt s Holanďany.
 
Holandská vláda se však musela 27. srpna 1949 na konferenci v Den Haagu, uspořádanou OSN, vzdát všech nároků na Indonésii s výjimkou západní části Guineje (Západní Irian), která zůstala holandskou državou a byla oficiálně připojena k indonéskému státu až roku 1969. Sukarno byl zvolen prvním prezidentem v šestnácti státech sjednocených v indonéské federaci.
 

 
Indonéská republika
 
Podle dočasné ústavy z r. 1950 byla Indonésie jednotnou republikou. V prvních parlamentních volbách r. 1955 zvítězila Sukarnova Národní strana Indonésie. Politická jednota však byla dlouho problematická, o čemž svědčila opakovaná povstání proti vládnímu centralismu. Kromě toho v zemi nastala hospodářská krize.
 
V roce 1959 zrušil Sukarno parlamentní systém a nahradil ho takzvanou řízenou demokracií, v podstatě režimem osobní moci. Tento způsob vlády však záhy vedl k poklesu jeho popularity. Většina obyvatelstva se cítila opomíjená vládou v Jakartě (Batavii). V zahraniční politice prosazoval Sukarno protizápadní kurs a orientoval se na Čínskou lidovou republiku a Sovětský svaz. R. 1963 se prohlásil za doživotního prezidenta.
 
Vnitropolitické rozpory mezí komunisty a konzervativní armádou vyvrcholily r. 1965 pokusem o komunistický puč, který potlačila armáda pod vedením generála Kemusua Suharta. Příslušníky prokomunistické čínské menšiny zmasakrovali. R. 1966 převzal generál Suharto (po sesazení Sukarna) moc jako dočasný předseda vlády. Komunisté byli vyřazeni z veřejného života, jejich strana byla zakázána. Vládu v zemi převzala armáda.
 
V roce 1967 byl Suharto zvolen prezidentem . Jeho zahraniční politiku charakerizoval antikomunismus. Otevřel zemi západnímu vlivu a rozvíjel vztahy s Malajsií, Singapurem, Thajskem a Filipínami. S těmito státy tvoří Indonésie Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). V dubnu 1987 byl generál Suharto 72% hlasů zvolen již popáté prezidentem. Po rozsáhlých demonstracích a násilných nepokojích v květnu r.1998 byl nucen prezident Suharto abdikovat.
 

 
Hospodářství a průmysl
 
Ačkoliv Indonésie patři svými surovinovými zásobami mezi nejbohatší státy, je agrární zemí. Dvě třetiny obyvatelstva pracují v zemědělství. Přitom 90% rolníků vlastní pouze 3% zemědělské půdy. Zbytek obhospodařuje bohatá menšina. Hlavními produkovanými plodinami jsou: kaučuk, kokosová moučka, palmový olej, káva, čaj, cukr a koření. Dvě třetiny zemědělské produkce představují potraviny, především rýže, dále kukuřice a maniok. Pěstování rýže se stále zintenzivňuje, existují lokality s pěti sklizněmi za rok. Přesto není Indonésie v produkci rýže soběstačná.
 
Za posledních deset let zaznamenala Indonésie výrazný hospodářský vzestup ovlivněný zejména vývozem ropy a zemního plynu, který v celkovém objemu vývozu představuje téměř tři čtvrtiny, a proto byla těžbě ropy v posledním období věnována maximální pozornost. Vedle ropy a zemního plynu hraje důležitou roli i vývoz ušlechtilých dřevin. Kromě toho patří Indonésii třetí místo na světě ve výrobě zinku. Dále jsou v zemi naleziště bauxitu, zlata, stříbra, diamantů a uranu.
 
I přes velké nerostné bohatství žijí dvě třetiny obyvatelstva v bídě. Dochází k rychlému rozvoji průmyslové výroby, která se neomezuje jen na zpracování zemědělských produktů a produktů lesního hospodářství, ale rozšiřují se především odvětví potravinářského, tabákového a textilního průmyslu a průmyslu zpracování kaučuku. Vítězem parlamentních voleb 29. května 1997 se stala vládnoucí strana Golkar. 10. března 1998 byl generál Suharto posedmé zvolen prezidentem, ale 21. května po nepokojích odstoupil.
 
Michal Sláma (soutěžní příspěvek, f3400)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz