reklama

 
banan webhosting

Co nevíte o Angole

Po odchodu Portugalců z Angoly v lednu 1975 začala krvavá občanská válka mezi jednotlivými národně-osvobozovacími organizacemi. Organizace africké jednoty uznala 11. února 1976 Socialistickou lidovou republiku, vyhlášenou MPLA (Lidové hnutí za osvobození Angoly), i když další ilegální skupiny pokračovaly v boji.
 
Když v r. 1483 portugalský mořeplavec Diego Sao přistál v ústí řeky Kongo a založil tam Sao Salvador (Mbanzu), vládl na území dnešní Angoly v Království Kongo král Nzinga-a-Nkuwa. Vyslal posla do Lisabonu a navázal s Portugalskem rovnoprávné vztahy. Nkuwa se nechal pokřtít a i jeho následníci spolupracovali s Portugalskem, které se zatím omezovalo na osidlování pobřeží. Situace se změnila, když po založení Luandy v r. 1576 začali Portugalci dobývat vnitrozemí.
 
Nejdůležitějším výsledkem této politiky byl rozsáhlý vývoz otroků do Brazílie, která byla portugalskou provincií. Nic na tom nezměnilo ani vylodění holandského expedičního sboru v r. 1641; po sedmi létech, v r. 1648 Holanďany z Angoly zase vyhnali.
 
V r. 1651 bylo v konfliktu o Luandu poraženo Království Kongo a král musel uznat portugalskou nadvládu. Konžská říše se rozpadla a země nadále zůstala zásobárnou otroků pro Brazílii. I když byl vývoz otroků v r. 1836 oficiálně zakázán, trvalo až do r. 1869, než se toto rozhodnutí definitivně prosadilo. Místo toho byly v Angole zavedeny nucené práce, které byly zrušeny až v r. 1910. Na berlínské konferenci o Kongu v r. 1885 potvrdily evropské mocnosti nárok Portugalska na Angolu a určily dnešní státní hranici.
 
Až začátkem 20. století Portugalsko zpřístupnilo Angolu a začalo podporovat přistěhovalectví z mateřské země. V r. 1951 obdržela Angola statut zámořské provincie, které byla 1. ledna 1964 přiznána omezená autonomie.
 

 
Povstání proti Portugalsku
 
V r. 1961 vypuklo v Angole povstání proti portugalské koloniální nadvládě, které se rozrostlo do dlouhotrvající války. Osvobozovací organizace, v r. 1954 založená FNLA (Frente de Libertaçao Nacional de Angola), Národní fronta osvobození Angoly, v r. 1956 založené hnutí MPLA (Movimento Popular de Libertacao de Angola - Partido de Trabalho) a v r. 1966 založená UNITA (Uniao Nacional para Independencia Total de Angola), Národní svaz pro úplnou nezávislost Angoly, působily v zemích sousedících s Angolou a donutily Portugalce, aby do r. 1973 poslali do Angoly 55 000 vojáků.
 
Po revoluci v Portugalsku nová hlava státu generál António de Spinola uznal 11. června 1974 právo zámořských portugalských území na samostatnost. Osvobozovací organizace pozastavily boje a 15. ledna 1975 se usnesly podle alvorské dohody na vytvoření společné prozatímní vlády, jejímž prezidentem se stal A. Q. Neto.
 

 
Nezávislost Angoly
 
I přes dohodu vypukla v Angole občanská válka, ve které MPLA pod vedením Agostinha Neta podporovaly SSSR a Kuba, FNLA pod vedením Holdena Roberta Zair a UNITA v čele s Jonasem Savimbim Jižní Afrika. MPLA vyhlásilo 11. listopadu 1975 lidovou republiku, FNLA a UNITA Angolskou demokratickou lidovou republiku.
 
Do února 1976 se podařilo vládě MPLA za pomoci kubánských expedičních sborů získat kontrolu nad velkou částí země.
 
Zatímco se Zairem se v r. 1978 podařilo uzavřít příměří, UNITA, podporována Jižní Afrikou, představovala na jihovýchodě země nadále ohrožení vlády MPLA. Výdaje na občanskou válku pohlcovaly téměř 50% celého národního důchodu, takže vláda v Luandě začala usilovat o dialog i s Jižni Afrikou. Když se ve druhé válce soupeřící strany úplně vyčerpaly, sedly si za jednací stůl. V dohodě, ve které měly úlohu zprostředkovatele USA, Kuba přislíbila, že stáhne svá vojska a Jižní Afrika na druhé straně zaručila nezávislost Namibie.
 
Po občanské válce, trvající 14 let, vstoupila 23. června 1989 v platnost smlouva o příměří. Kubánci se stáhli (poslední kubánský voják opustil Angolu v květnu 1991) a Namibie se stala nezávislým státem. Většina z více než 10 milionů Angolanů patří ke 100 rozličným bantuským kmenům, z původních 500 000 Portugalců žijících v Angole už téměř všichni opustili zemi. V květnu 1991 podepsaly mírovou smlouvu vládnoucí strana MPLA a organizace UNITA. Uzavření smlouvy dovolilo upustit od marxistické orientace vlády MPLA v čele s J. E. dos Santosem a zavedení pluralitního politického systému.
 
Organizace UNITA požádala v únoru 1992 o uznání jako politická strana. Vláda ji uznala za hlavní opoziční politickou stranu v březnu 1998. 20. listopadu 1994 v Lusace podepsali mírovou smlouvu o ukončení občanské války v Angole. V září 1992 se konaly první svobodné prezidentské a parlamentní volby. Zvítězil prezident J. Eduardo dos Santos a jeho vládní strana MPLA.
 
Michal Sláma (soutěžní příspěvek, f600)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz