reklama

 
banan webhosting

Směr Grand Canyon

Eiffelova věž by se do něj vešla téměř šestkrát a na jeho dno dojde rekreační turista zhruba za pět hodin. Teploty nad 40°C ve stínu nejsou výjimkou a studenou vodu aby pohledal. Přestože nejsem milovnice výšek a z horka mě bolí hlava, cesta do útrob Grand Canyonu byla ze zážitků, kterým se říká životní.
 
Blízko hranic s Utahem a Nevadou, ale pořád ještě v západoamerickém státě Arizona, se rozprostírá jedna z největších a nejzajímavějších světových atrakcí: Grand Canyon National Park, tedy národní park Velký kaňon. Dnem arizonského Grand Canyonu, jehož dvě přístupové cesty - jižní a severní - dělí asi 560 km a 6 hodin cesty automobilem, protéká celkem 2700 km dlouhá řeka Colorado.
 
Já jsem společně s mými přáteli přijela do Grand Canyonu počátkem srpna 2000. Naším prvotním cílem bylo sejít až na dno, tam přenocovat, ráno se pokochat vyhlášenou podívanou - východem slunce - a vyjít opět nahoru. Když jsme však zjistili, že nemáme potřebné vybavení na přespání a nadto se nám nechce platit 15 dolarů za povolení, plán jsme změnili.
 
Poplatek 20 dolarů za vstup do parku zaplatíte za automobil, ne za počet lidí v něm. Je to poměrně dost peněz, ale takovou sumu si návštěvník musí připravit i u bran jiných velkých parků, například kalifornského Yosemite National Park. Do centra všeho dění, "vesničky" zvané Visitor´s Center, se od hranic parku musí jet po hraně Grand Canyonu ještě dobrou půlhodinku. Za tu si stihnete prohlédnout, jaké krásy vás čekají, a stačíte se i podivit, jedete-li odpoledne, jak zamračeno a relativně chladno (teploty pod 30°C) může na západě Ameriky v létě být. Množství turistů a tudíž slabá šance na zaparkování na jednom z několika parkovišť je bohužel také nepříjemnou realitou. Nutno však dodat, že zaměstnanci parku - rangers - vše zvládají s noblesou sobě vlastní a ochotně vám poradí, potřebujete-li se na cokoli zeptat. A že většinou potřebujete. Kde najít kemp? Kolik stojí? Je vůbec ještě nějaký volný? Otázek a turistů je mnoho a i rangers jsou jenom lidé, a tak v amerických parcích vymysleli báječnou věc: noviny, které odpovídají na většinu stále se opakujících, avšak logických otázek, za ně. O kempech, trasách výletů, zakázaných či naopak povolených cestách, teplotách a jiných důležitých věcech si pak můžete v klidu počíst třeba ve stanu u čaje-.Noviny vám zdarma poskytnou zaměstnanci parku, kdykoliv je o to požádáte.
 

 
Sestup
 
V centru Grand Canyonu, ačkoli je třeba teprve půl sedmé, se to už hemží turisty, kteří se tak jako my chystali na sestup. Slunce už docela hřálo, a tak jsme na sebe aplikovali silnou vrstvu krému na opalování a jali se najít začátek naší trasy Bright Angel. Cesta široká akorát tak pro dva proti sobě jdoucí lidi se klikatila do údolí. Za půl hodiny se dostavila žízeň a za dalších deset minut nás již hodně otravovalo slunce, takže jsme s povděkem přivítali první záchytný bod - jakýsi přístřešek s lavicemi a s kohoutkem. V přístřešku jsme se obeznámili s varovnými cedulemi ohledně důsledného dodržování pauz v chůzi a pravidelného občerstvování. Snědli jsme tedy něco ovoce a začalo nám docházet, že cedulky "líných, tlustých a netrénovaných Američanů" jsou vlastně dobře míněné rady zkušených turistů.
 
Čím níže jsme sestupovali, tím krásnější pohled se nám naskýtal. Na hnědožlutých skalách se odráželo slunce. Mezi klečí a kaktusy pobíhali ochočené veverky, plazily se ještěrky a nad námi řvali ptáci. Po dvou hodinách chůze jsme dorazili do "oázy" Grand Canyonu, jakési indiánské vesničky. Tou protéká studený potok, jenž tak kolem sebe utváří zelený vegetační pás. Stromy tohoto pásu tvoří příjemný stín a ten unaveného turistu přímo láká k odpočinku. Od našeho cíle, Plateu Pointu, nás dělila ještě asi hodina cesty v tom největším horku a navíc po otevřeném prostranství. Zatímco do vesničky jsme postupovali se sluncem v zádech a jakž takž chráněni skalami, tady nás již nechránilo nic. Slunce nám svítilo přímo do očí a ochránit nás dokázaly jen ručníky, sluneční brýle a opalovací krémy. Ale každá cesta má svůj cíl, a tak i my jsme byli nakonec odměněni nádherným výhledem z plošiny Plateu Point. Řeka Colorado se nám odhalila ve vší kráse. Masa kamene, táhnoucí se do nekonečna nabírala takhle zblízka ještě gigantičtějších rozměrů.
 
Nebyla jsem jistě sama, kdo před takovým dílem přírody cítil víc než respekt.
 
Hana Slívová (soutěžní příspěvek, f200)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz