reklama

 
banan webhosting

Exotické Thajsko

Myslím si, že první, co cizinec z "mírného pásu" pronese po příletu do Thajska, je citoslovce. Za automatickými dveřmi klimatizované letištní haly číhá pocit "palicí do hlavy", obsažen do trojnásobného šoku: teplotního, časového a kulturního.
 
Bangkok je podobně jako jiná asijská velkoměsta hlučná, smogem zahalená, na první pohled chaotická směsice na sebe naskládaných center a čtvrtí, s různými etniky a obrovskými rozdíly mezi bohatstvím a chudobou. Bangkok nemá žádnou podzemní dráhu, zato však hustou silniční síť. Vysoká vlhkost vzduchu a všudypřítomný koncentrát pachů všech druhů způsobuje setrvalou vlhkost celého Evropana, který se cítí blízko kolapsu z udušení. Ale časem si zvykne. Okolo šesté večer zhasne slunce. Soumrak je jen záblesk několika minut. Lidé, obchůdky, stánky a pouliční hospůdky obživnou v nebývalé míře.
 
V Thajsku se jezdí vlevo. Je to království. Před většinou domovů, ale třeba i u benzínové pumpy stojí na tyčích malá ozdobná "ptačí krmítka". Jsou to příbytky duchů, obložené květinami a jídlem. Thajština je zpěvná a zvukomalebná, písmo zdobné a úžasně nečitelné. Mniši v sytě oranžových hábitech. Thajci se navzájem zdraví wajem - to je mírná úklona se sepnutýma rukama. Tento pozdrav jsem si ale používat netroufla. Cítila bych se jako pitomec a připadalo mi, že bych praktikovala něco, co mi stejně není nikdy dáno pochopit.
 
Evropan je proti domorodcům obrovský, bílý, neohrabaný a nikam se nevejde. Silně se potí. Chutná malarickým komárům.
 

 
Venku z Bangkoku
 
: Asi 70 km na sever od Bangkoku leží bývalé královské sídelní město Ayutaya, které ukrývá řadu starých cihlových wattů ze 13. století. To jsou nádherné komplexy bývalých chrámů, okurkovité věže zvané "prang", zvonovité věže "čedi" a jim příbuzné buddhistické věže "stúpy". Buddha ležící, sedící, všudypřítomný. Svatyně plné vonných tyčinek, květin, zlatých plíšků, které věřící lepí na Buddhovo tělo. Horký dech pradávna promísený s vedrem současnosti.
 
Když jsme opouštěli Ayutayu a mířili dále na sever do Chiang Mai, místní nám radili, ať ještě počkáme, protože začíná čínský nový rok. Neposlechli jsme a šli na vlak, který měl zpoždění mnoho hodin. Pak se objevilo monstrum ověšené lidmi. Byli všude. Na střeše, na stupačkách, na náraznících. Jeli do Chiang Mai, na oslavu nového roku. Povedlo se nám nastoupit a jet 13 hodin v příšerném presu na chodbičce u záchodku, v jehož kabince velké cca 1,5 x 1,5 m bylo nepočítaně thajců, kouřících opium. Cestující se usmívali. Potom se se mnou jedna dívka rozdělila o rozložené noviny na zemi. Lidí postupně ubývalo. V tom vlaku jsme snad trochu pochopili co je to Thajsko.
 
Chiang Mai je orámován obdélníkem kanálů.
 
Zdejší buddhistické kláštery - watty - jsou překrásné.
 

 
Něco navíc
 
Pro thajce je vstup do kláštera a povinnost stát se alespoň na nějaký čas mnichem posvátným nařízením. Thajské jeptišky chodí v bílých tunikách, ale jsou mnohem vzácnější než oranžoví mniši. Nedaleko Chiang Mai se nachází velký chrámový komplex Doi Suthep. Velice nazdobený, zlatý, rozsáhlý.
 
Do národních parků nedaleko Chiang Mai lze podniknout několikadenní výlet do buše k vysokým vodopádům, usednout na sloní hřbet, splout kus řeky na voru z bambusových tyčí, přenocovat v chýších domorodců.
 
Cestou přes velmi turistické území zvané Zlatý trojúhelník jsme pokračovali do Mae Sai, odkud lze za pár dolarů přejít most do Barmy a pobýt tam nějakou hodinu. Tato atrakce nás nelákala. Potkali jsme autobus, který jel na jih a my s ním.
 
Poslední zastávkou byl malý, ale populární ostrov Ko Phangan ležící asi 500 km vzdušnou čarou jižně od Bangkoku, s půvabným a divokým vnitrozemím a přítulným, čistým mořem. Každý úplněk se tam konají plážové full moon party, kde houfy mladých cestovatelů z různých koutů světa holdují nápojům, kuřivu a podobným radostem. Terén ostrova je hodně kopcovitý a členitý, ideálním dopravním prostředkem je motorka, kterou lze vypůjčit v každé chýši. Jízda vyžaduje opatrnost. Prašné nebo blátivé cesty z červeného jílu často končí hlubokou jámou, na jejímž dně nebyl překvapivě ani jeden vrak.
 
Marcela Černá (Soutěžní příspěvek, f200)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz