reklama

 
banan webhosting

Malta křížem krážem

Na Maltu se můžete vypravit z různých pohnutek. Například většina britských turistů, kteří na ostrov s rozlohou asi poloviny Prahy jezdí, se tu po dobré snídani vyvalí na lehátko, kde zůstane do oběda, po obědě se prospí, pak jde do hotelového atria hrát minigolf, skočí si do hotelového bazénku a pak si ještě na chvíli rozvalí tělo na lehátko.
 
Po teplé večeři v evropském standardu si jdou na diskotéku. Je to typické. Malta, která leží asi devadesát kilometrů jižně od Sicílie a dvě stě východně od Tunisu, žije z turistiky a převážnou většinu klientely tvoří právě Britové. Celý ostrov je tomu podřízen a vlastně nikdo nepočítá s tím, že by se někdo mohl chtít chovat nějak zásadně odlišně.
 

 
O ostrově
 
: Jedním ze dvou úředních jazyků je tu angličtina a pořádá se tu i mnoho letních kursů anglického jazyka, měnou jsou liry, kterým domorodci říkají libry a jedna lira má hodnotu kolem osmdesáti devadesáti korun. Na Maltě téměř nejsou stromy, ty které tu rostou, byly vysazeny po válce. A také tu není zdroj pitné vody, dováží se ze Sicílie.
 
Vodu z kohoutku ale pít nezkoušejte, krom její chuti by vás měl odradit i pud sebezáchovy a slitování s vlastními vnitřnostmi. Koupit si potraviny mimo hotel je detektivní úkol - obchody jsou zcela mimo obvody, kde bydlí turisté a nejsou ani nijak označené, prostě musíte vědět, do kterého domu pro co dojít - a jídlo i voda jsou tu dost drahé. Inu žijí tu z turistiky a mají to dobře zabezpečené.
 
Ovšem nebudete-li se chtít opékat na terase před hotelem, jak to činí davy anglických turistů, je tu překvapivě mnoho k vidění. Pak se ovšem nesmíte spoléhat na provoz místní dopravy (přestože vás v průvodci přesvědčují, že celý ostrov je jí dokonale protkán) a půjčíte si auto. Půjčoven je tu dost a není to drahé. On totiž autobus ze své konečné vyráží vždy, když má řidič pocit, že bude během jízdy dobře vytížen. A když ho nemá-
 
Na ježdění vlevo si rychle zvyknete a nejspíš si hůř budete zvykat na naše silnice po návratu. Pak budete zcela volní a budete si moci projet skutečně celý ostrov.
 

 
Kam se podívat
 
Začneme-li tím historicky nejmladším, v západním koutě ostrova stojí disneyovská vesnička Pepka námořníka- Rovnou se přiznám, že tu jsem vidět prostě odmítl. Pak je tu mnoho památek z druhé světové války. Malta tehdy byla strategicky důležitým vojenským bodem spojenců ve Středomoří a jako taková si vytrpěla nepředstavitelné nálety.
 
Až je vlastně div, že tu zůstalo tolik starších památek. Kromě muzea obránců ostrova tu můžete navštívit letiště, kde je k vidění originální nedopalek sira Churchila a jiné pamětihodnosti. Pro nás je kuriózní vzpomínkou na domov bomba, která tu propadla do kupole jednoho kostela a když nevybuchla, odvážili se lidé až k ní -a byla plná písku. Mezi ním pak našli pozdrav - česko-anglický slovníček, který do ní spolu s pískem místo trhaviny vložil český diverzant, nejspíš Plzeňák.
 
Nejčastějším objektem zájmu turistů jsou tu stopy po maltézských rytířích. Hradby nedobytných pevností, nádherné a marnivě krásně vyzdobené barokní kostely (stojí tu druhá největší barokní kupole světa, předstihuje ji jen chrám sv. Petra ve Vatikánu), muzea plná rytířských rekvizit nebo města - která alespoň tam, kde není nablízku žádná pláž - stále dýchají stejnou atmosférou.
 
Stojí tu i pár památek středověkých, jeden naprosto výjimečný gotický dům, který si tu během své vlády postavili Normané a také stopy po éře, kdy Malta byla čímsi jako lázeňským místem římských císařů. Už Claudius, který je u nás znám hlavně díky televiznímu seriálu na motivy Gravesova románu, si uprostřed ostrova na impozantním kopci nechal postavit villu, jejíž atrium je dodnes hojně navštěvováno turisty. Napříč ostrovem také vedou ruiny antického aquaduktu, Féničané, kteří tu vládli před Římem se dodnes podepsali alespoň na tvaru zdejších rybářských lodí - ač je to k nevíře, ale dodnes tu staví klasické "punské" lodice - ale to, co je nejúchvatnější, to většina návštěvníků sotva zaznamená: Komplex megalitických chrámů, který v dobách svého vzniku a provozu zabíral prakticky celý ostrov.
 
Maltské chrámy patří k nejstarším archeologickým památkám, jde zřejmě o vůbec nejstarší architekturu, která se na Zemi dochovala, a snad i která kdy stála. O jejich tvůrcích toho pozitivně můžeme tvrdit velmi málo a většinou se jedná o hypotézy, které jsou - jak je pro historii typické - v protikladu k jiným hypotézám. Nejstarší zdejší dochované chrámy vznikly zhruba v šestém tisíciletí před Kristem.
 
Stavěl je nejspíš národ, který na sklonku poslední doby ledové opustil vysychající pastviny, lesy a háje uprostřed Sahary (kde o poušti ještě nemohlo být ani řeči) a vydal se na dlouhou migrační pouť k severu. Během doby kdy nejspíš žili na pobřeží Severní Afriky, se stali výtečnými mořeplavci a podnikali dlouhé plavby do západního Středomoří.
 
Malta byla přirozeným mostem - jeden den plavby z Afriky, jeden den plavby k Sicílii, jeden kolem jejích břehů a čtvrtý den už byli zcela bezpečně v Itálii. Podél Italských břehů se pak plavili do Ligurie, kde se setkávali se svými kolegy, kteří pluli přes Gibraltarskou úžinu a kolem východního pobřeží Hispánie. Ale nebáli se ani plavby ke Korsice-
 
Určitě byli dobrými obchodníky, protože pod jejich rukama putoval stavební kámen, sůl i mnohé jiné produkty. Malta pro ně byla kultovním místem. Dodnes tu stojí skoro třicet chrámových komplexů a mnoho menších památek ukrytých v terénu. Většina z nich je vybudována z místního materiálu, některé ale také z kamene dováženého stovky kilometrů po moři. A chrámy nejsou žádní drobečkové - Ggantija leží na půdorysu zhruba 44 x 34 metrů, Hagar Quim 35 x 27 a Tarxien dokonce 62 x 48m. Nedaleko komplexu Tarxien je podzemní chrám Hypogeum, který sloužil nejspíš jako posvátná hrobka velekněží ostrova. Za dobu provozu maltského posvátného komplexu se jich tu nahromadilo na sedmset.
 

 
Nejen zde
 
Zhruba ve čtvrtém tisíciletí aktivita stavitelů chrámů kulminovala a vznikaly tu nejúžasnější stavby. V té době ale už megalitičtí stavitelé budovali žulové menhiry na Korsice a jejich potomci prošli napříč celou dnešní Francií až k Bretani, přes průliv a do Anglie a Skotska. Z té doby pocházejí také nejstarší kromlechy v Anglii (Stonehenge je určitě nejslavnější z nich) nebo "mohyla" New Grange.
 
Obrovské dolmeny stojí také v Katalánii a dokonce i v dnešním Německu, nemluvě o Skandinávii. A v době, kdy začala výstavba komplexu menhirových alejí v Carnacu, začala mizet sláva komplexu na Maltě. Duchovní těžiště megalitické civilizace bylo přestěhováno k morbihanským pláním (dnes jsou zatopeny mořem) a k dračím žilám v Locmariaquer. Chrámy tady, na Maltě, byly v provozu někdy do patnáctého století před Kristem, ale jejich vliv slábl. Konečně nejspíš i vlivem rozpínající se moci fénických obchodníků, kteří tu po odchodu Tvůrců vybudovali své obchodní stanice.
 
Budeme-li sledovat postup migrace megalitiků podle datování jejich památek, uvidíme zřetelnou cestu z jihu na sever. Tato hypotéza je ale často odmítána, protože nemuselo jít o migraci samotného etnika ale často "jen" o předávání určitého kulturního dědictví. Nejspíš ovšem o kombinaci obojího.
 
Jak u severských megalitů můžeme za tvůrce považovat hlavně domorodce ovlivněné věděním, módou a snad i několika cestujícími osobnostmi, megality hlavní skupiny jsou nejspíš dílem téže etnické skupiny lidí. Není konečně bez zajímavosti, že nobilita, která vytvořila Egyptskou civilizaci, tedy to, čím je typická, byla vedlejší větví stejného etnika. Pyramidy se v Egyptě začaly stavět v době, kdy vliv maltského chrámového okrsku kulminoval a stavba menhirových alejí v Carnacu byla v plném proudu. Konečně i jedno z nejvýznačnějších středisek Egypta nese stejné jméno - Karnak.
 
Pohřební účel pyramid je v poslední době často zpochybňován, nabízí se konfrontovat je se západními megality - není taková pyramida jen "přerostlým" menhirem nebo dolmenem? Nebo kombinací obojího, stejně jako maltský chrám? Možná, že právě maltské chrámy, nejstarší ze všech, mohou být klíčem k odpovědím na takové otázky. Nejlepší samozřejmě je vydat se tam a prožít je.
 
K největším a nejlépe zachovalým patří chrám stojí v jihozápadním koutě ostrova a patří k. Těsně na jeho okraji jsou v zemi vidět pozůstatky po jiném, nejspíš starším chrámu a jen pár stovek metrů odtud stojí další rozsáhlý chrám - Mnajdra. Přestože se - stejně jako u všech ostatních chrámů - nedochovalo zastropení prostorů, jsou na zachovalých částech chrámu zřetelné všechny jeho části: Velký portál, deset různých místností s několika oltáři i lůžky k rituálním souložím.
 
Hned vedle chrámu stojí ve výklenku menhir, který má podle domorodců jednoznačně falickou symboliku a snadno najdete i okénko, kterým jste jako prostý věřící mohl mluvit s bohy, respektive s veleknězem. Chrám má několik dalších rafinovaných prostor a když si domyslíme, že kdysi byl celý zastřešený a byla tu téměř dokonalá tma osvětlovaná nejspíš jen několika obřadními svícemi, pochopíme jeho božskou sílu.
 

 
Tarxien Hall
 
Tarxien stojí nedaleko hlavního města la Velette. Ve skutečnosti ale nepoznáte přechod mezi jednotlivými městy, protože do sebe vrostla a prostě jen přejedete do sousední čtvrti. Tam uprostřed nudných činžáků a v sousedství fotbalového hřiště stojí nejrozsáhlejší stojící maltský komplex - Tarxien.
 
To, co tu zbylo, pochází zhruba ze čtvrtého tisíciletí - ostatně stejně jako Hagar Qim nebo Hypogeum. Tedy z doby, kdy moc kněží z Malty byla na vrcholu a kdy se kdesi daleko na severu teprve rodil Carnac. Typický chrám má půdorys lidské postavy, Tarxien je několik do sebe vrostlých postav. Když byl chrám zastřešený, pro neznalého jistě nebylo problémem ve spleti místností alespoň chvíli bloudit a hledat orientaci.
 
Před vlastním chrámem je studna, možná jedna z nejstarších na světě a - světe div se - dodnes je v ní voda, ač se nepoužívá. Všude kolem leží koule alespoň trochu vysvětlující, jak sem Tvůrci kámen ze Sicílie dopravili.
 
V chrámu a jeho okolí bylo nalezeno několik soch matky Země, jíž byly chrámy z největší pravděpodobností zasvěceny. Ta největší měřila přes tři metry a bohužel se z ní zachovalo jen torzo. Na řadě detailů můžeme vidět, že stavitelé Tarxienu byli výtečnými kameníky a velejemné zpracování povrchu jim nedělalo problémy. Neopracovaný povrch obřích kamenů, ze kterých chrámy budovali, pak mohl být záměrem.
 
Na kamenech Tarxienu je viditelný další zajímavý detail, otvory pro upevnění dřevěných nosníků - strop měl alespoň zčásti trámovou konstrukci; starší chrámy ji neměly-
 

 
Hypogeum
 
Hypogeum je podzemní chrám s půdorysem zhruba 35 x 25m. Jeho půdorys postrádá logiku půdorysu nadzemních chrámů a jeho účel byl také zcela odlišný. Cesta do Hypogea je cesta do říše mrtvých, sestoupíte-li sem dolů, snadno si vybavíte úchvatné obřady, které se tady téměř jistě odehrávaly.
 
Petr Kuchař (soutěžní příspěvek, f100)

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz