reklama

 
banan webhosting

Černý kontinent - Etiopie

Minulý měsíc jsme vám nabídli cestopis Daniela Michálka z Austrálie a z Nového Zélandu. Dnes se můžete se stejným autorem vypravit na africký kontinent - do Etiopie. I tentokrát zde naleznete vyprávění řady zážitků i tipy na cestu.
 

 
První den jsme přiletěli do Etiopie - do hlavního města Addis Ababa (2500m). Časový posun je zde +2 hodiny. Z letiště jsme jeli taxikem přímo na Českou ambasádu. Zde jsme nahlásili dobu pobytu a zhruba místo našeho výskytu. Je to docela dobré neboť tak víte, že o vás ví někdo, kdo vám může pomoci v případě problémů. Také nám poradili hotel.
 

 
První šok byl mnoho žebráků na ulicích. Všichni na nás povykovali a chtěli se s námi kamarádit. Radím, s nikým se nebavit a neříkat, kam jdete. Všichni ve vás vidí šanci jak si přivydělat. Neříkám však, že nemáte nic dávat žebrákům. Je tu možnost zakoupit v jakémsi obchodě speciální lístečky, které pak dáte žebrajícím a ti pak za ně dostanou jídlo. Ubytovali jsme se a vydali se na prohlídku města.
 
Nadmořská výška a únava z letadla nenechaly na sebe dlouho čekat a tak jsme zavítali do místní hospůdky na občerstvení. Soft drinks a pivo zde dostanete prakticky kdekoliv. Pomalu jsme si na okukující a otravující obyvatele začali zvykat. Večer jsme zavítali do vyhlášené Backpakerské hospody, kde jsme však nikoho nepotkali. Hm bud není sezóna a nebo turiste. Později jsem zjistili, že turistů zde je opravdu jako šafránu.
 

 
Druhý den
 
: Druhý den jsme brzy ráno odletěli do Lalibely. Let vedl přes Bahir Dar, Gonder. V Lalibele jsme krátce po poledni přistáli v naprosté divočině. Nic než letiště a polorozpadlá asfaltka. Letadlo odletělo a my jsem se vydali malým autobusem do vesnice. Cesta vedla fantastickou krajinou a já i ostatní jsme byli rádi, že jsem vypadli z města a jsme v přírodě. Ostatně proto jsme sem také jeli.
 
Ubytovali jsme se v hotýlku a za pěkného vedra jsme se vydali na prohlídku vesnice a chrámů. Zde v Lalibele je totiž několik krásných do skály vytesaných chrámů. Zaplatili jsme tučné vstupné (500,-/osoba,750,-/camera) a začala naše prohlídka.
 
Po cestě se nám nabízelo mnoho průvodců. Podařilo se nám je všechny odmítnout. Na prohlídku si vystačíme sami. Chrámy jsou rozmístěny po celé vesnici. Po malém občerstvení jsme si potvrdili letenky a opět navštívili několik chrámů, rozdali propisky a balónky. Večer jsem se svlažili několika doušky piva.(U Ethiopian airlines musíte neustále potvrzovat všechny vaše lety, neboť se může a stát a stává se, že se změní čas odletu nebo, že s vámi nepočítají a mají plno).
 

 
Gonder
 
Třetí den jsme ráno odjeli na letiště. Zde jsme si nechali zavazadla a vydali jsme se na průzkum okolí letiště. Bylo zde několik malých chudých vesniček. Při naší procházce na nás mávali děti i dospělí, kteří tu a tam pracovali na políčkách. Po vysilující procházce jsme si vedle letiště dali místní čaj. Byl pěkně pálivý.
 
Odlet z Lalibely do Gonderu. Letiště v Gonderu je asi 20km od města. Jeli jsme malým autobusem ještě s dvěmi Němkami. Zapomněl jsem říci, že je zde třeba neustále smlouvat, neboť vždy nasadí nepřiměřenou cenu za všechno. Je to způsob jak s cizince získat peníze. Ubytovali jsme se v hotelu Ethiopia přímo na náměstí. Pokoj se nám zdal docela slušný a levný.
 
Následovala prohlídka místních hradů. Pak jsme navštívili místní lázně. Neustále nás doprovázely různé děti. Už to bereme jako normální věc. Dokonce se s některými plácáme po rukou a zdravíme se jako největší kamarádi. Další den brzy ráno odjíždíme místním autobusem do vesničky Debark (70km). Jedeme v autobuse narvaným místním obyvatelstvem. Je to vysilující jízda. Nemají zde asfaltové silnice, ale jen šutroprachové cesty. Autobusy jsou většinou italské výroby a v dost špatném stavu.
 
Po 3,5 h cesty přijíždíme naprosto zničeni do Debarku. Musíme si zde najmout scauta a zaplatit vstup do národní parku "Simien Mountain National Park". Na nádraží se na nás opět nalepuje mnoho rádoby kamarádů a snaží se nám nést zavazadla a nabízet se jako průvodci. Nacházíme kancelář parku. Zde si zaplatíme scauta a 6ti denní pobyt v parku. Žádné muly, kuchaře ani průvodce. Vše si neseme sami na zádech. Bereme to jako aklimatizační trek na Kilimanjaro. Vyrážíme směr Simien Mountain. Náš scaut ještě po cestě nakupuje jídlo. Za doprovodu dětí procházíme vesnicí a máme dobrý pocit z toho, že vyrážíme ještě dnes, a že zde nemusíme trávit noc.
 
Z vesnice jde s námi spoustu dalších dětí. Scaut se jmenuje Ahmed a anglicky umí tak trošku. Z vesnice odchází spoustu dalších lidí, ale jen málo z nich si nás všímá. Jdeme přes louky a okolo polí, z dálek na nás občas zavolá nějaké dítě. Potkáváme další obyvatele hor. Zdravíme se se všemi a s některými si i potřeseme rukou. Pozdrav "Salam" používáme docela s úspěchem.
 
Úplně jsem zapomněl, že ve vesnici Debark jsem viděli mnoho ozbrojených mužů. V této oblasti je to naprosto normální. Je to blízko Eritrei. Po válce zde všichni stále nosí zbraně a tak nám to přišlo za chvíli normální. Na zádech máme cca 17kg. Dnes nás čeká dlouhý úsek. Sluníčko pěkně připaluje. Cestou lidí stále ubývá. První kopce nám dávají jasně najevo, že se pohybujeme v horách, a že to nebude žádná procházka. Nakonec se od nás oddělí poslední človíček a jdeme jen se scautem sami, stále nahoru a občas dolů.
 
Cestou neustále míjíme stáda krav, koní, ovcí. Příroda je tu nádherná. V jednom místě zastavujeme a fotíme. Jsme okouzleni a místo pojmenováváme pohádka. Pasoucí se koně, krásné květiny. V té chvíli zapomínáme na výšku, těžký batoh a pobíháme nadšeně sem a tam. Jak jsem se již zmínil dnes nás čeká 34km. Začínáme být unavení, ale hned se nám naskytuje nádherný výhled na okolí a energie se rázem vrací. Je to nádhera. Dále po cestě pak narážíme na stádo opic. Jsou nádherné. Cítíme, že camp musí být blízko. Ještě pár kopečků, když v tom nás zastihlo krupobití. Nálada trochu zamrzla nicméně jsme pokračovali dál. Po 6 hodině jsme konečně dorazili do campu "Sankaber". Rychlá stavba stanu v jedné chýši a večeře. Večer jsme pozváni na kávový obřad. Káva je tu vynikající, jak pak by ne, když se v Etiopii pěstuje.
 

 
Geech Camp
 
Ráno vyrážíme po snídani směr Geech camp. Dnes nebude túra tak náročná, ikdyž se vyšplháme o něco výš. Cestou procházíme nádhernou krajinou. Potkáváme 2 Španěly. Chladíme si nohy v potoku a pokračujeme.Občas potkáme pár místních obyvatel. Místní děti jsou plaché a jen tak nás okukují a některé se při focení zahalují. Odměnou za focení jim dáváme balonky a propisky.
 
Ve vesnici kousek od Geech camp nás Ahmed zavede do chýše, kde se opět účastníme kávového břadu. Chýše je veliká, u ohně vaří pani domu "injara" což je místní jídlo. Směs jakési krupice a mléka. Po zkvašení se peče jako obrovská placka. Dcerka nejprve upraží zrnka kávy. Pak je namele v prázdná obrovské nábojnici. Na ohni ohřeje vodu v konívce spolu s kávou a pak nalévá do malých misek. Ty pak podává nám a svému otci. Společně pak pijeme výbornou kávu. Takto to jde asi 3x až 4x. Poslední káva je slabá, ale i tak výborná. Pak nám ještě dali ochutnat injaru. No způsob přípravy a ani chuť nás nijak neuchvátila. Dali jsem pak pánovi domu odměnu a pokračovali do Geech camp. Večer nás trochu polekaly hyeny. Ahmed je zahnal a pak už byl klid.
 
Dokončení zítra.
 
Daniel Michálek (autorovy stránky naleznete na adrese http://web.redbox.cz/minjos/ )

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz