reklama

 
banan webhosting

Antarktida - ráj na zemi

Před několika lety pro normálního člověka nedosažitelný cíl. Dnes si můžete vybrat, jestli koupit malý automobil, nebo investovat do této expedice, která se vám navždy vryje do paměti. Následující vyprávění dokazuje, že opravdu stojí za to se rozhodnout ve prospěch návštěvy Antarktidy.
 

 
: Než jsem odjel na sedmý světadíl tohoto světa, tak se mě známí ptali "Co tam budeš dělat ?" a klepali si u toho na čelo jestli jsem se nezbláznil. Každý se loučil a doporučoval různé recepty proti omrzlinám atd. Mimochodem na Antarktidě bylo větší teplo něž ve stejnou dobu u nás doma.
 

 
Mnoho lidí mě má za toho, který šel devastovat tento křehký kontinent. Pravda je, že patnáct tisíc "turistů" každoročně připluje na Antarktidu, ale to nejsou ti němečtí turisti, které vidíme u nás na silnici E55 apod. Každý musí podepsat přísné podmínky IAATO a chovat se o podle nich. Tučňák a jakýkoliv živočich má absolutní přednost. To znamená pokud jde tučňák musíte zastavit a nevyrušit ho a dodržovat předepsanou vzdálenost. Jídlo a píti je na kontinentu absolutní tabu. Vědci z americké stanice Palmer zkoumají vliv turistů a došli k závěru, že pokud IAATO bude regulovat příliv asi 15 000 turistů ročně tak nehrozí žádné nebezpečí.
 

 
Tak nasedáme!! Sednete do letadla a necháte se odvézt na konec světa (Fin del Mundo) do nejjižnějšího města na světě, argentinské Ushuai. Ushuaia je výchozí bod pro plavby na Antarktidu. Kupte si zde lodní lístek na poslední chvíli /je asi o 20% lacinější, ale musíte mít štěstí na volnou loď/ a staňte se tím jedním zmála. kterým se to povede.
 

 
Naše loď World Discoverer nás vítá v přístavu. Je to loď pro 140 pasažérů se vším všudy. Jak jsem později zjistil akorát jedna věc lodi chyběla a to stabilizátory. Po nalodění jsem zažil šok když jsem zjistil, že věkový průměr pasažérů je přes šedesát pět let. Ale jak se později ukázalo tito "důchodci" měli tolik vitality, že já třicátník jsem měl co dělat abych jim stačil.
 

 
Navečer loď vyplouvá do Drakeovy užiny nebo-li ke strážnému andělu Antarktidy. Zde se potopily desítky lodí a je to i dnes obávaný strašák, který odrazuje turisty od této cesty. Zde jsem zjistil při nevolnosti, co je to mořská nemoc a k čemu slouží stabilizátory, které naše loď nemá. Ale to vše patří k dobrodružství. Námořníci nám říkali, jaký máme štěstí na počasí, že je klidné moře. Na zpáteční cestě jsem zjistil, co je to neklidné moře.
 

 
Po dvou dnech plavby jsme spatřili první plující ledovce. Byla to senzace, při které se zatajoval dech. Ledovce větší než loď se plaví na sever, kde pomalu tají.
 

 
: První výstup byl na ostrov Aitcho. V kajutě jsme se "cibulově" oblékli (hodně vrstev oblečení - pozn. red.). Upocení jsme došli na můstek, kde se nastupovalo do Zodiaku. Každý musel mít holinky, jelikož jsme se vyloďovaly do vody a kvůli všude přítomným guana (tučňákův trus). Vidíme první kolonie tučňáků. Ihned si je zamilujeme. Celá kolonie je neustále plná intenzivního křiku, neboť tučňáci se poznávají po hlase a je životně důležité, aby rodič vydávil svou dávku potravy do správného zobáku mláděte.
 

 
Potom následovalo jedno vylodění za druhým. Livingston Island a Deception Island.
 
Deception Island je jedno z nejzajímavějších míst na Antarktidě. Vulkanický ostrov, kde poslední erupce byla před sedmi lety. Celý ostrov tvoří zborcený sopečný kráter, jenž poskytuje jeden z nejbezpečnějších přírodních přístavů na světě. Stěny kráteru pokrývá silná vrstva černého vulkanického popela. Pendulum Cove je další zastávka na Decepption Islandu. Latentní sopečná aktivita, která umožňuje koupání v moři, se stala hlavním magnetem pro turisty. Je to skutečnost poněkud masochistická, protože tok "teplých pramenů" se často náhle střída s ledovou vodou. Jen několik odvážných pasažérů se odvážilo k tomuto kroku. Voda v moři měla -1,5 stupňů Celsia. Rychle jsme se svlékli a skočili do této "teplé vody". Potom jsme ihned přešli do předem připraveného malého bazénu s teplou vodou, kde jsme se ohřáli. Bylo to jako v sauně, střídali jsme ledový oceán a teplý bazén. Po vykoupání na nás hodili ručník a rychle nás zodiakem převezli na loď, kde nás čekalo občerstvení v podobě horké čokolády a kořalky.
 

 
Cuverville a Paradise Bay to jsou další zastávky.
 
Zastavím se u Paradise Bay, to bylo první vylodění na kontinentu. Zatím jsme se vyloďovali pouze na ostrovech takzvané Antarktida Peninsula. Byla zde argentinská stanice toho času zavřená. Potom jsme vyšli na kopec asi 40 metrů vysoký, kde byl nádherný výhled na zátoku. Potom přišlo to, na co se všichni těšili. Pravá antarktická skluzavka. Sedli jsme na zadek a jeli dolů. Všichni se radovali jako malé děti. Dokonce i důchodci si dali práci s výstupem a potom se klouzali. Když se mě později známí doma ptali, co jsem tam dělal, tak jsem jim řekl "Jel jsem přes půl zeměkoule, abych se mohl sklouznout po prdeli na Antarktidě." Při návratu na loď někdo zahlídl velrybu a začal hon na zodiaku za velrybami. Bylo to senzační, mít takového velkého tvora od sebe pouhý metr.
 

 
Port Lockroy - britská základna a jediná antarktická pošta. Tuto základnu obsluhují dva Britové. Seznámili jsme se s jejich nelehkým životem a odeslali jsme pohledy a prohlídli si základnu.
 

 
Palmer Station je americká výzkumná základna kde je mimo jiné nejjižnější akvárium na světě. Velice laskaví polárníci nás provedli po základně a potom nás pohostili zákuskem a čajem.
 

 
Lemaire Channel je nejkrásnější úsek cesty . Tento úzký kanál je po většinu času zamrzlý, ale nám počasí přálo, tak jsme mohli zažít tuto jedinečnou podívanou. Na palubě bylo slyšet jenom cvakající fotoaparáty a antarktické ticho. Po proplutí kanálu Lemair jsme se dostali do zamrzlého moře, obklopeného na levé straně Palmerovou zemí a na pravé straně Petermanovým ostrovem.
 

 
Teďka nás čekalo překvapení největší:
 
Kapitán prohlásil, že pokud nám to led dovolí tak doplujeme až na polární kruh. Trochu jsme měli obavy o naše životy, ale věřili jsme našemu kapitánovi. Loď doslova řezala ledy a zvuk který rozdrcený led vydával nás znepokojoval. Ale nicméně jsme chtěli dosáhnout této magické linie. Paluba byla plná cestujících po celý den. Ještě po půlnoci jsme se nestačili vynadívat na tuto krásnou podívanou. Do kajuty se nám příliš nechtělo, protože tam se zvuk drtících ledů podobal zemětřesení. Nicméně kolem druhé hodiny ranní jsme ulehli a přemýšleli, jestli to dokážeme.
 

 
V 6:52 jsme dosáhli Polárního kruhu 66 33.7'S - 67 43.7'W v místě Matha Strait!!!
 
Lodní zvon oznámil tuto skutečnost dlouhým troubením. Všichni jsme se sešli na kapitánském můstku a gratulovali naší skvělé posádce v čele s kapitánem Lampem. Byla to náročná noc, ale zařadili jsme se mezi elitu, která se dostala tak daleko na jih a dokázala prorazit led. Měli jsme štěstí, že nám přálo počasí. A ještě něco navíc! Byli jsme první loď v tomto miléniu, která dosáhla polárního kruhu!!!
 

 
Neko Harbor a Melchior Islands byla naše poslední zastávka na bílém kontinentě.
 

 
A opět vplutí do Drakeovy úžiny. Večer se začalo počasí horšit, tak jsme si vzali několik prášků proti mořské nemoci. Loď se houpala a chůze po ní byla obtížná. Konečně jsme se dočkali nějakého dobrodružství. V kajutě jsme si nachystali věci na případnou evakuaci.
 
Kolem páté hodiny ranní nás probudil nějaký námořník a začal nám zatloukat okna v kajutě, vítr dosahoval síly 7Bft. Dnešní noc byla hrozná, loď se houpala na všechny strany... Ničemu jsme se nedivili, protože jsme se blížili k nejobavánějšímu námořnímu místu světa k Mysu Horn. Konečně se po poledni objevil v dálce Mys Horn. Náš kapitán opět bodoval. Přiblížil se k obávanému mysu a my si užívali pohledů na tuto noční můru všech námořníků.
 

 
Potom následovala klidná plavba v Beagle kanálu a návrat do argentinského města Ushuaia.
 
Zase jsme tady, kde jsme začali, ale obohaceni o překrásné zážitky.
 

 
Závěr :
 

 
Chcete-li se vydat na Antarktidu, tak doporučuji lodí World Discoverer, která pluje pod Liberijskou vlajkou a patří americké společnosti Society Expedition. Důvodů je několik: perfektní kapitán, posádka, lektoři, a loď je vzhledem k velikosti perfektní na manévrování a dostane se i tam, kam jiné lodě nemohou.
 
Je zde ale jeden háček. V květnu tohoto roku loď ztroskotala o korálový útes u Austrálie. Podle posledních informací se nyní opravuje a bude i dále dobývat tento panenský kontinent.
 
Šťastnou cestu !
 
Klement Pavel (soutěžní příspěvek)
 

 
Další informace o cestě naleznete na http://www.volny.cz/cash/

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz