reklama

 
banan webhosting

Finské střípky

Pokud český turista nemíří speciálně do Finska, obvykle se do této země dostane v rámci okružních cest Skandinávií. Ty zpravidla vedou po norském pobřeží směrem k Nordkapu, pokládanému ne tak zcela právem za nejsevernější bod Evropy, a poté se trasa autobusu stočí na jihovýchod, odkud se zpět dostane zpravidla oklikou přes Pobaltí. Do Helsinek se ovšem můžete dostat i řadou jiných způsobů, letecky či velmi sympatickým trajektem spojujícím finskou metropoli s estonským Talinem.
 
:Tento krátký průvodce Finskem nicméně nebude o Helsinkách, ale spíše o dalších zajímavostech, které bychom si ve Finsku neměli nechat ujít.
 
V první řadě je třeba upozornit, že Finsko má přezdívku země jezer. Což je možné číst i tak, že kromě těch jezer zde toho tolik neuvidíte. Je to bohužel pravda, oproti krásnému norskému pobřeží či švédských horám (přičemž v obou zemích jsou samozřejmě také i ta jezera) je Finsko s trochou despektu řečeno jedna placka. Opravdu, pokud se podíváte na mapu, najdete celé území pokryté téměř výlučně zelenou barvou. Ta placka je pokrytá lesem, vesměs jehličnatým, který se táhne až k severním hranicím. Teprve skutečný nejsevernější cíp země u hranic s Norskem nabývá charakteru "skorotundry", tj. stromy začínají být nižší než člověk. Jinak ale při cestě na sever/jih prakticky nezaznamenáte žádnou změnu.
 
V těch lesích kolem jezer chodí Finové. Mají být údajně tišší, plaší, se sklonem k samotářskému alkoholismu a depresím. K podobným generalizacím národních povah mám silnou nedůvěru. Čeho si však na Finech všimnete na první pohled, je fakt, že i v teplém létě chodí téměř neprodyšně zahaleni. Není to však dáno tím, že by podobně jako já patřili k zuřivým odpůrcům opalování, nebo to alespoň není jediný důvod. Tím je obrovské množství komárů. Zejména v oblasti polárního kruhu kolem města Rovaniemi je jich opravdu nesnesitelné množství. Vybavte se moskytiérami, zapomeňte na to, že vám nějak pomohou repelenty. A vůbec, zjistěte si u místních obyvatel, kdy je v tomto ohledu situace nejlepší, jinak vám ty potvory mohou docela pokazit dovolenou. Mně osobně například připravila mračna bodavých bestií menší hysterický záchvat.
 
Jinak lze Rovaniemi doporučit každému, kdo ještě nepřekročil severní polární kruh. Na příslušném místě je samozřejmě vystrojena odpovídající snobárna, obchody se suvenýry a pohlednicemi. Nedaleko Rovaniemi se rovněž nachází památník Finům, kteří padli ve 40. letech ve válce proti SSSR (mj. i po boku Wehrmachtu).
 
Rovaniemi je hlavním městem provincie, která se táhne až k severní hranici, tzv. Laplandu. Různá muzea odkazující na Laponce a jejich kulturu můžete samozřejmě najít ve Finsku i v Norsku, připravte se však na to, že všechna muzea budou mít lehce folklóŕní nádech.
 

 
Folklór a mytologie
 
:Zájemci o folklór a mytologii nemohou ve Finsku rozhodně vynechat Kuusamo na samém východě země u ruských hranic, kde vznikl slavný národní epos Kalevala. Dále na východ leží Karélie, země obývaná obyvatelstvem velmi příbuzným Finům (Karelové jsou ostatně hlavním finským kmenem a nositeli děje i v již zmíněné Kalevale), která je nicméně součástí Ruska.
 
Na jihu ještě stojí za zmínku (pochybuji, že také za pozornost turistů) olympijské město Tampere. Finové jsou vůbec jakoby posedlí sportem, sochy sportovců stojí na náměstích. Proč tomu tak je? Dovolte menší historickou odbočku: Finsko je zajímavé tím, že v dějinách neustále patřilo někomu jinému. Zmocnili se ho severští Vikingové, dlouho patřilo Švédsku a když po třicetileté válce vrchol švédské moci pominul, připadlo Rusku. Teprve v době občanské války vyhlásilo Finsko svoji nezávislost, přičemž jakýsi sovětský stín byl na dějinách této země stejně neustále patrný. Po druhé světové válce stálo sice Finsko formálně mimo oba bloky jako neutrální stát a uvnitř země se riziko komunistického převratu podařilo vždy zažehnat (nejblíže k tomu bylo roku 1948, kdy měli komunisté pod svou kontrolou i značnou část mocenských pozic), jeho zahraniční politika byla ovšem ve vleku SSSR.
 
Z toho všeho vyplývá, že ve Finsku se vyskytuje jen minumum historických osobností, které by se mohly stát základem národní hrdosti. A protože takové osobnosti (či spíše symboly) jsou potřeba ber kde ber, najdeme na náměstích sochy sportovců. Jak vidno, Karel IV. či Jan Žižka nás před lecčíms ochránili... :-)
 

 
Řeč a alkohol
 
Finština patří mezi tzv. ugrofinské jazyky, které nejsou nijak příbuzné indoevropským jazykům, jimiž mluví značná část Evropy. Vyplývá z toho, že zatímco ve Švédsku či Norsku budete se znalostí němčiny a angličtiny schopni pochopit (nebo alespoň zpětně zdůvodnit) znění většiny nápisů, ve Finsku budete mít prostě smůlu. Původ ugrofinských jazyků se podle všeho nachází v oblasti severního Uralu a hovořili jimi lidé stojící někde mezi euroidním a mongoloidním rasovým typem. Ony asijské prvky, šikmé oči apod., však již dnes na Finech žijících po celá staletí mezi Rusy a Seveřany samozřejmě nejsou nijak viditelné, ba naopak, Finové jsou často světlovlasí. Ugrofinské jazyky mají oproti těm indoevropským jako zajímavou vlastnost skládání přípon za sebe. Příklad: 2. pád množného čísla řekněmě vytvoříte tak, že vezmete koncovku druhého pádu a k ní přidáte koncovku množného čísla. Příklad: Bez textových editor-u-y. Pokud je mezi čtenáři nějaký znalec finštiny, snad mě omluví za jistou vulgarizaci celého problému.
 
Příjemná zpráva: ve Finsku prakticky neexistuje prohibice. Zejména turistu přijíždějícího z velmi přísného Norska potěší, že plechovky piva i lahve něčeho tvrdšího jsou zde běžně k dostání v obchodech. Na naše poměry sice stále poněkud draze (plechovka piva vychází na přibližně 25-30 Kč), ovšem v porovnání se zbytkem Skandinávie je to stále velmi příjemné. Stejně tak za benzín zde zaplatíte pouze o něco více než u nás -- opět výrazně méně než v sousedním Norsku, kde je zejména v jeho severních končinách cena benzínu místy až dvojnásobkem té naší.
 
A mimochodem, pokud přejíždíte mezi Finskem a Norskem. V létě se neopomeňte zkusit vykoupat na písčitých plážích Baretsova moře, nebo ještě lépe v ústí některé z místních řek. Teplota vody je zde kupodivu v případě kratšího pobytu snesitelná i pro normálního středoevropana, osvěžení je to velmi příjemné a až o tom budete doma vyprávět, budou si všichni o vás s obdivem myslet, že jste cosi na způsob ledního medvěda. Ty zde samozřejmě nepotkáte. Našli jsme zde pouze jakési nápisy v norštině, které, jak jsme se později dozvěděli, zakazovaly koupání se zdůvodněním, že zde žije jakýsi nebezpečný parazit lososa. Všichni čtyři účastníci zájezdu však přečkali koupel bez následků, přičemž nezanedbatelnou měrou k tomu zřejmě přispěl i fakt, že nikdo z nás nebyl lososem.
 
Pavel Houser

 
Zařazeno v sekci:
 

 
 
 
 Naše tipy 
 
reklama

reklama

 
TOPlist
NAVRCHOLU.cz